Věděla jsem, že se během studia chci podívat do některé z asijských zemí. Když mi kamarádka, která byla na Taiwanu na stáži o rok dříve, vyprávěla o své zkušenosti, začala mě tato země lákat čím dál víc. Nakonec jsem se rozhodla, že právě Taiwan bude místem, kde strávím svou IFMSA stáž.
Stáž jsem absolvovala v nemocnici Chang Gung Memorial Hospital, která patří mezi největší nemocnice na Taiwanu. Celý nemocniční komplex je obrovský – skládá se z pěti hlavních budov, které jsou navzájem propojené.
První dva týdny jsem strávila na oddělení urgentní medicíny. Taiwan se v organizaci urgentní péče inspiruje americkým systémem. Urgentní medicína zde funguje více jako samostatný obor a lékaři urgentního příjmu řeší většinu pacientů sami. Specialisté jsou přivoláváni až později, pokud je jejich péče skutečně potřeba.
Samotný urgent byl velmi rušný a někdy až chaotický. Pacientů bylo obrovské množství a nebylo ničím neobvyklým, že se někteří ošetřovali přímo na chodbě, včetně provádění EKG záznamu na vozíku. Právě tam jsem také poprvé viděla v praxi mechanické zařízení pro nepřímou srdeční masáž, které během resuscitace automaticky provádí komprese hrudníku.
Co mě naopak poměrně nepříjemně překvapilo, byla úroveň hygieny. Snaha o sterilitu mi místy připadala výrazně méně důsledná než u nás. Nasazování sterilních rukavic se například ne vždy řešilo tak, jak jsem byla zvyklá z českého prostředí. Na podlaze byly často vidět stopy tělních tekutin a zástěny mezi jednotlivými pacienty nebyly vždy v příliš dobrém stavu. A soukromí pacientů také nebylo vždy úplně respektováno.
Vzhledem k velmi nízké porodnosti a stárnutí taiwanské populace tvořili velkou část pacientů senioři. Mezi diagnózami, se kterými jsem se setkávala nejčastěji, byly pneumonie a infekce dolních močových cest.
Druhé dva týdny jsem potom strávila na interním oddělení geriatrie. Každé ráno mě čekala přibližně hodinová výuka, během které jsme se s mladým lékařem učili číst RTG a CT snímky. Měl skvělou angličtinu, takže jsem si z těchto lekcí odnesla opravdu hodně.
Poté se mě ujal můj nadřízený, představil mi jednotlivé pacienty a společně jsme za nimi chodili na vizitu. Byla to úplně jiná zkušenost než urgentní příjem – prostředí bylo klidnější a měla jsem mnohem více prostoru pacienty sledovat a přemýšlet nad jejich diagnózami.
Když jsem nebyla v nemocnici…
…tak jsem se snažila Taiwan poznat co nejvíc. Hodně jsem cestovala, někdy sama a někdy s kamarády, které jsem poznala na koleji. Jedním z nejzajímavějších zážitků byl kemp tradiční čínské medicíny v Taichungu, kterého jsem se zúčastnila.
Taiwanští studenti nám představili filozofii tradiční čínské medicíny a vysvětlili nám, že jejím cílem je především pomoci tělu, aby se dokázalo uzdravit samo. Zároveň nám ukázali, jak podle jejich pohledu může tradiční čínská medicína doplňovat medicínu západní.
A nebylo to jen povídání. Vyzkoušela jsem si kaligrafii, baňkování, akupunkturu a masážní metodu gua sha. Také jsme vyráběli přírodní repelent, krém na ruce a vlastní čaj. Samozřejmě nechyběly ani ochutnávky tradičních taiwanských specialit.
Když jsem měla volný víkend, vyrazila jsem do Hualienu. Taiwanská příroda je neskutečně krásná a rozmanitá, a právě Hualien nabízel jeden z nejlepších zážitků – sledování delfínů.
Taiwanská příroda ale měla i jednu méně příjemnou stránku – tajfun. Kvůli němu byly na jeden den zrušené naše stáže a víkend jsem strávila na koleji. Nakonec to ale nebylo tak hrozné, protože tajfun na poslední chvíli změnil trasu.
Poslední víkend jsme pak společně s ostatními incomingy vyrazili do Kaohsiungu. Místní studenti nás vzali na noční trh, na banánovou farmu a také k oceánu.
Taiwanští lidé
Tohle je kapitola sama pro sebe. Jedna z věcí, která mě na Taiwanu překvapila nejvíc, byla velikost jazykové bariéry. Google překladač se ukázal jako naprosto nepostradatelný pomocník – a to i v offline režimu a při těch nejjednodušších větách.
Přestože jsme si ale někdy nerozuměli ani slovo, vůbec to nebránilo tomu, abych zjistila, jak neuvěřitelně milí Taiwanci jsou. Vždy usměvaví, ochotní a připravení pomoci – rukama, nohama, překladačem, zkrátka čímkoli, co bylo zrovna po ruce.
Postupně jsem ale přišla na jednu důležitou věc. Když se člověk zeptá na něco, čemu druhá strana nerozumí, často následuje nervózní smích a „yes, yes“. V tu chvíli je nejlepší si informaci raději ověřit ještě jednou.
Během prvního týdne jsem poznala jednoho taiwanského studenta, který osm let žil v Americe. Rychle jsme se spřátelili a jako hrdý Taiwanec mě vzal do restaurace, kde jsem ochutnala žabí stehýnka a pravé bubble tea. Mimochodem – pokud si objednáváte bubble tea, pozor na množství ledu. Standardní množství znamená opravdu hodně ledu. A ano, zjistila jsem to na vlastní kůži.
Společně jsme také prošli místní zoo, kde jsem poprvé v životě viděla pandu i koalu. A poslední týden mě čekalo ještě jedno příjemné překvapení. Byla jsem pozvaná na večeři s doktory z geriatrického oddělení. Večer se nesl v příjemné atmosféře a nakonec jsem předvedla své schopnosti sníst arašídy hůlkami. Tím jsem zřejmě splnila všechny podmínky a byla slavnostně propuštěna zpět do České republiky.
Na co si dát na Taiwanu pozor?
Začnu asi MHD. V metru se nesmí jíst ani pít – a na rozdíl od některých jiných míst se to opravdu dodržuje. Za porušení hrozí pokuta. Chvíli mi trvalo si na to zvyknout, zvlášť v tamním vedru, kdy člověk přirozeně touží po něčem studeném.
U autobusů je zase dobré vědět, že zastávky jsou často na znamení. A názvy zastávek bývají uvedené pouze čínsky. Doporučuji proto mít vždy zapnuté mapy s anglickými názvy. Jinak se vám velmi snadno podaří vystoupit na úplně jiné straně města. Vyzkoušeno za vás.
Pokud se vydáte do národních parků, připravte se na obrovské množství vlhkosti, vedro, pavouky, hady a v některých oblastech také opice. Rozhodně doporučuji dobré boty a dostatek vody.
Červenec a srpen patří mezi měsíce s nejvyšší vlhkostí. Osobně doporučuji přibalit si z Česka kvalitní antiperspirant, protože ty místní mi připadaly poměrně slabé. Naopak opalovací krém bych doporučila koupit až na Taiwanu – jen si dejte pozor, aby neobsahoval zesvětlující složky. Jinak můžete skončit trochu jako Dracula.
A poslední praktická rada: stáhněte si Revolut a vezměte si s sebou i fyzickou kartu. Výběry z některých bankomatů pak mohou být bez poplatku, což se při delším pobytu opravdu hodí.
A stálo to za to?
Jednoznačně. Za měsíc na Taiwanu jsem si vyzkoušela nejen to, jak funguje medicína na druhém konci světa, ale také jsem se naučila fungovat v prostředí, kde nerozumím jazyku, poznala spoustu skvělých lidí a měla možnost vidět místa, kam bych se jako běžný turista možná nikdy nedostala.
A i když jsem se po měsíci už těšila domů, Taiwan ve mně rozhodně zanechal chuť se jednou vrátit.
Velika Kabasanová, studentka všeobecného lékařství